O mě
Moje poznávání práce s tělem začalo už na základní škole. Patřila jsem vždy mezi méně pružné děti a k rozvoji svých pohybových aktivit jsem dávala přednost síle. Už tehdy jsem navštěvovala rehabilitace se skoliózou, hrudní kyfózou, lordózou a vystouplými lopatkami. Na základní škole jsem cvičila pečlivě. Na střední jsem postupně vyměnila rehabilitační cvičení za dynamičtější aerobic a jiné silovější druhy a postupně přešla na sálové lekce jógy. Byla to pro mě tehdy příjemná změna a na lekce jsem chodila ráda. Ihned po nich jsem měla vždy dobrý pocit, že jsem pro sebe něco udělala. Moje problémy s držením těla se však postupně zhoršovaly. Přesto, že bylo moje tělo na pohled pevné, páteř se mi hroutila. Bolest krční páteře byla často nesnesitelná, chvílemi se mi motala hlava, někdy mi bylo až na zvracení. Začaly mě bolet kyčle, kolena, klouby, vystupovaly kosti na chodidlech tak, že mi dělaly díry v ponožkách a v botách to bolelo, nemohla jsem se zvednout z podřepu, přestala jsem pohodlně spát, stále se budila...
Tehdy jsem začala na doporučení navštěvovat individuální lekce jógy, kde se začala rozvíjet moje práce s tělem jinak. Vyvstávaly mi otázky, jak to, že když o svoje tělo pečuji, mám pohyb, tak mě problémy s ním stejně neminuly. Moje tělo se mezi tím uzdravovalo, pomalu, jemně a nenásilně se dávalo do kupy. Já poznala, jaké to je, komunikovat, rozumět mu, vnímat ho. Pochopila jsem, že moje problémy, jsou .....moje. A cesta k uzdravení je cestou k sobě, tudíž duchovní. Zjistila jsem, že tělo reaguje na vnitřní procesy, které jsem tehdy nevnímala. Začala jsem chápat, co je to jóga doopravdy, jak je spojená s osobním životem a vnímáním všeho, co se kolem děje, ne, jen s podložkou. Že není o tom podávat akrobatické výkony a ukazovat, jak jsem za vodou. Jóga je jednou z cest, jak se naučit být opravdu šťastný, rozumět a s láskou a důvěrou se nechat vést. Díky ní jsem pochopila, že tělo má schopnost se uzdravit a že ten, kdo o tom rozhoduje, jsem já.